Samsárum

Jmenuju se Lucka a vážu z plevele, co roste mezi kolejemi, z kopretin, co si dělají, co chtějí, a z větví, které se nikdy nenechají zkrotit. Už jako malá jsem běhala po zahradě a v lese, kokošku pastuší tobolku jsem poznala dřív než písmenka a mateřídoušku jsem sypala do všech domácích lektvarů i do polštářku pro kluka ze školky. Pak přišla puberta, město, chaos a mně se kontakt s přírodou někam vytratil. Život má ale smysl pro humor a vždycky tě vrátí tam, kam patříš – ideálně přes kopřivy. Když mi bylo ouvej, začala jsem se potulovat. A když jsem chodila dost dlouho, začala jsem sbírat. A ze všech těch stonků vznikalo něco, co mělo konečně smysl. Les se stal mým terapeutem, zahrada mojí posilovnou. A ve věnečcích, které jsem začala tvořit jen tak pro radost, jsem začala objevovat svoji další cestu. Dnes míchám květinový underground z toho, co zrovna roste – z lesních, lučních i poctivě vypěstovaných krás, které nikdy nepoznaly chemii. Můj ateliér je malé království květinových pokusů, hudby, workshopů a voňavého chaosu. Můžete přijít, naučit se vázat věnec, nebo si prostě jen popovídat o tom, jak krásně kvetou pivoňky. Starám se o malé políčko na statku v Plzni, kde si mezi zvířaty užívám hlínu za nehty a čaj z máty. Samsárum je pro mě návrat k sobě. Věřím, že kytka může být drsná i něžná zároveň. Že krása je v asymetrii, v náhodě, v listu s děravým okrajem. A že nic nemusí být na efekt, aby to mělo sílu. U mě se váže z opravdovosti.