Tak trochu jiná stodola

Náš příběh se začal psát před třemi lety, když jsme s přítelem hledali ideální místo pro naši svatbu. Hledali jsme něco neokoukaného a nestrojeného. Hledali jsme dlouho a nenašli. Tak vznikl nápad udělat prostor pro svatbu v naší stodole. Nápad to byl víc romantický než reálný. Ve stodole hromadilo několik generací své poklady typu: železné stroje, cihly, trubky, dřevo, slámu, kilometry kabelů, malotraktor i maringotku na kolečkách. Tak jsme se s chutí a elánem pustili do díla. Po dvou letech vyklízení nám už trošku docházely síly, ale naše přesvědčení, že to bude stát za to, nás drželo nad vodou. Bohužel jsme nedodrželi pravidlo, že svatba bude do roka a do dne od zásnub, ale nechtěli jsme nic uspěchat. Po náročném vyklízení přišla na řadu podlaha, kterou jsme dělali z cihlových topinek, které jsme sháněli a těžili po celé republice. Následovala dřevěná podlaha na parket, vyrobit stoly, sehnat židle, lustry, a spoustu jiných detailů. Po třech letech se zdálo, že jsme to opravdu dokázali. Svatba se konala a byla krásná, přesně podle našich představ, nestrojená, uvolněná a na místě, které má duši a budovali jsme ho s láskou.